Dítě za první projevy negativního chování netrestejte. Dejte však výrazně najevo, že takové chování neschvalujete a pomozte dítěti najít vhodný způsob omluvy a náhrady, které budou prosty posměchu a ponížení dítěte. Najděte vhodný čas a místo k rozhovoru s dítětem mezi čtyřma očima a vraťte se k problémové situaci. Rozhovor veďte jako rovný s rovným, vyzvěte dítě, aby se v místnosti, kde není nikdo jiný, posadilo a vy se k němu posaďte ze strany a začněte hovor sdělováním, nikoliv dotazováním. Připomeňte mu stručně, jak jste sami situaci viděli, vnímali a ujistěte ho o své podpoře, kterou mu nabízíte. Současně mu orientačně řekněte, kolik času můžete dnes rozhovoru věnovat, aby dítě mělo určitou představu o tom, co ho čeká, a také mu nabídněte další setkání. Dejte dítěti najevo, jak je pro vás důležité, tím že nebudete brát vyzvánějící telefon, na klepání nebudete reagovat či návštěvě sdělíte, že řešíte velmi důležitou věc a nemáte čas.
| - Během rozhovoru respektujte názory, postoje, potřeby a hlavně pocity dítěte, neodsuzujte způsob jeho chování, ale ukažte či naznačte mu jiné, zdravější způsoby řešení obtížných situací. Cílem hovoru je odhalit souvislosti mezi tím, co si dítě myslí, jak se chová a co to vyvolalo a dítěti toto pochopení zprostředkovat. Dítě musí porozumět, proč se chová konkrétním způsobem.
- V prvním rozhovoru se vyhýbejte otázkám, které mohou v dítěti vzbuzovat dojem, že se chcete něco dozvědět o jeho rodině, že slídíte. Nebo dítěti řekněte, že by bylo dobré, kdybyste to věděli, ale že záleží jenom na něm, zda se rozhodne vám tyto informace dát. Řešení obtížné situace dítěte znamená, že řešení nebude časově odkládáno a vy dítěti naznačíte možné kroky ke zvládnutí konkrétní situace, a na nichž je třeba se s dítětem domluvit. Prvním krokem je zvládnutí stresu a odbourání úzkosti dítěte pochopením problému a jeden hovor k tomu stačí.
|
Vytisknout