Jak poznat dítě v obtížné situaci a jak postupovat

Často si rodič nebo pedagog všimne, že s dítětem není něco v pořádku. Obtížnější je však zjistit, co s ním vlastně je. Některé projevy mohou být podobné těm pubertálním. Dospělý je najednou v situaci, kdy musí zaujmout stanovisko a rozhodnout se, jak se zachová. Zde jsou nejčastější příčiny, které dítě přivádějí do obtížných situací a typické příznaky, kterých je třeba si všímat:

NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY

TYPICKÉ PŘÍZNAKY

• nedostatečně naplňované základní potřeby dítěte
• všechny formy domácího násilí
• násilí a šikanování ve skupině spolužáků
• dlouhodobý stres z rozvodu či rodinných hádek
• chronická nemoc dítěte
• zdravotně handicapovaný sourozenec
• specifická porucha učení
• nadané dítě
• fyzický vzhled
• významná odlišnost sociální, kulturní, ekonomická
• alkoholová či drogová závislost v rodině
• vysoce ambiciózní rodiče a strach dítěte, že nesplní jejich očekávání
• ztráta kamarádů či odmítání skupinou dětí
• sourozenecká konstelace
• školní selhávání
• komplex méněcennosti

• náhlé změny v chování dítěte
• agresivita dítěte
• lítostivost a plačtivost
• problémy se spánkem, noční děsy
• nesoustředěnost
• problémy s jídlem – vybíravé chování, odmítání, přejídání
• zvýšená úzkostnost a neopodstatněné strachy
• lhaní, krádeže a podvody
• snížená hladina citlivosti a vyšší vzrušivost a dráždivost
• nepřiměřené reakce na chování druhých
• šikanování
• upoutávání pozornosti za každou cenu, stále být středem zájmu
• odmítání komunikace
• vymýšlení příběhů, přikrášlování reality
• nadměrný stud a plachost
• záchvaty vzteku a zuřivosti
• neposlušnost a vyrušování ve škole
• drogové závislosti
• školní maladaptace a odmítání školy

ČEHO SE VYVAROVAT

• Spěchu.
• Neochotě se osobně angažovat (raději dítěti přiznejme pravdu a osobně zprostředkujme za sebe náhradu – dítě vycítí z naší nonverbální komunikace a rozpor mezi řečeným a viděným může být spouštěčem dalšího stresu a ponížení).
• Domněnce, že jeden hovor všechno vyřeší (je třeba mít nad dítětem v obtížné situaci stálý, leč nenápadný dohled a být v hodnocení dalšího chování velmi důsledný a kontrolovatelné věci občas zkontrolovat).
• Nálepkování dítěte, jeho chování či jeho rodiny.
• Řešení osobní situace dítěte před celou třídou.
• Připomínání minulých prohřešků jejichž vina byla trestem odčiněna.
• Skandalizování dítěte a rodiny před učitelským sborem atraktivními informacemi.
• Nerespektování intra- a interkulturních rozdílů v životním stylu rodin.
• Hodnocení dítěte a vynášení předčasných úsudků.
• Kritizování či odsuzování klíčových osob dítěte a jejich chování (matka, otec, ale také prarodiče, sourozenci, tety atd.), lze pouze objektivně popsat a hodnocení ponechat na dítěti stejně tak jako jeho pocity vůči nim.